Historie klubu

Od roku 1928 stála dřevěná loděnice tehdejšího ČKK (Český kanoistický klub) v místě dnešního pravého břehu Vltavy, od hlavního toku odděleného úzkým ostrovem. Po 2. světové válce postavená loděnice tělovýchovné jednoty Československých státních drah o několik stovek metrů proti proudu Vltavy výše musela  krátce na to v roce 1956 ustoupit výstavbě Branického mostu (lidově zvaného "most inteligence") a samotní vodáci se přestěhovali do loděnice ČKK přesunuté na vyvýšené dnešní místo v Praze - Braníku, v ulici U kempinku.

Při slučovacím procesu koncem padesátých let se postupně spojovaly závodní tělovýchovné jednoty Československých státních drah, SK Železničář Praha, TJ Lokomotiva - správa dráhy, Smíchov - Bubny, Praha - střed, Ministerstvo dopravy atd. Takto počátkem šedesátých let vznikla TJ Lokomotiva Praha, jedna z největších TJ v Praze s oddíly fotbalu, košíkové, volejbalu, nohejbalu, turistiky, šachů, tenisu, moderního pětiboje, lyžování, orientačního běhu, kanoistiky, badmintonu a ZRTV. Tato jednota spravovala čtyři sportovní areály - stadión v ulici U Průhonu v Holešovicích, kanoistickou loděnici v Modřanech, tenisový areál Na Hajnovce a areál moderního pětiboje v Dolních Chabrech.

Lokomotiva Praha se na konci 50. let vyznamenala jako pořadatel legendárního závodu Budějovice-Praha.

Výchovu dětí v 90. letech převzala po svém odchodu ze sousední Sparty Praha Eva Zdeňková, v novém tisíciletí na ní navázala její dcera Marika Dognerová s Jiřím Kalistou. Poté došlo při trénování dětských kategorií k dlouhé odmlce, z Lokomotivy Praha se mezitím stala odloučením od mateřské jednoty Lokomotiva Braník a také ryze veteránský oddíl, který však dokázal několikrát uspět v českém poháru veteránu na medailových příčkách. Zásluhu na tom měli zpočátku Mirek Pánek a Standa Rajnyš, ke kterým se postupně přidávali Pavel Šára, Tomáš Suder, naturalizovaný Skot Rod Christe, Petr Souček a Oskar Beránek. Předsedou nového oddílu Lokomotiva Braník se stal Standa Rajnyš, který má tak lví podíl na jeho záchraně. V průběhu roku 2018 začaly za kanoistický oddíl závodit v dětských kategoriích Ema a Petr Šárovi, které na konci roku doplnili Valentýna a Ondra Beránkovi. Stali se tak základem nově budovaného týmu mladých kajakářů pro rok 2019, který se neustále rozrůstá pod vedením trenérů a stále ještě závodníků v jedné osobě, Pavla Šáry, Oskara Beránka a Petra Součka, pod metodickým dohledem Pepy Záhory. Klub doplnili i někteří bývalí kajakáři a kanoisti stejně jako bývalé úspěšné kajakářky. Už to tu opět žije, byla vybudována moderní posilovna, schyluje se k dokončení sauny, neustále se zlepšuje materiální vybavení (lodě, pádla, vesty), a to díky nezištné aktivitě některých členů klubu. V Lokomotivě Braník začínají přicházet světlejší zítřky...

r. 1945 - loděnice v místě břehu dnešního nástupu na vodu. Úzký ostrov, postupně vznikající ze zátoky pro výrobu ledu (ledárny Braník), tehdy ještě neexistoval. (zdroj www.praha.eu)

r. 1966 - loděnice Lokomotivy již přestěhovaná na dnešní pozici, tehdy ještě bez dnešních přístaveb a sociálního zařízení. (zdroj www.praha.eu)

r. 1989 - na konci období reálného socialismu, alej směrem k Branickému mostu "inteligence" ještě zarostlá, v dalších letech jí čeká přeměna na frekventovanou cyklostezku. Tehdy měla Lokomotiva Praha ještě nástupní plato na vodu, které vzala velká voda v r. 2002. Loděnice již se všemi přístavbami i sociálním zařízením. (zdroj www.praha.eu)

r. 2002 - tisíciletá voda z Vltavy zaplavila nejen kompletní areál loděnice, včetně prostor za terénní výspou. (zdroj www.praha.eu)

r. 2019 - současnost (zdroj www.praha.eu)